1.DÍL: Jiná, ale svá..

13. srpna 2011 v 15:09 | Ms. X |  Jiná, ale svá..

úvod-zde



Ten den šel jako obvykle. Posměšky, nadávky, urážky... 12:30 se seběhly starší ročníky na oběd. Šla jsem po chodbě se sluchátkama v uších. Nikam jsem nespěchala, jelikoš můj stolek v rohu byl vždycky prázdný a nebo tam seděla Viollet.
Houpala jsem se do rytmu, pozorovala kachličky na chodbě, najednou jsem do něčeho vrazila, kožená bunda, conversky, zvedla jsem hlavu.. Stanley. ,,Sorry'' špitla jsem a šla dál. ,,Koukej na cestu rajče!''
Tuto přezdívku jsem dostala už dávno, a to kvůli mým červeným vlasům. Mohla jsem si nechat svoji přirozenou hnědou barvu, ale mamka říkala že červená mi sluší víc a dělá mě zajímavější. Být zajímavá je to poslední co jsem chtěla, ale už jsem si na to zvykla. Dorazila jsem do jídelny, vyndala jsem si sluchátka a sundala kapuci, v rohu už seděla Viollet, vyzvedla nám oboum oběd.

,,Ahoj, jé, vzalas mi oběd? díky.'' prohodila jsem nadšeně, i když mi koutky spadly hned po tom co jsem uviděla ten blivajz na talíři.
,,Jasně.'' Mrkla na mě jedním okem, vzápětí se otočila stranou...

Koukla jsem se do stejného směru, slyšela sem pískání a plácání rukou. Přišel král. Hodila sem s taškou na zem a nechápavě pozorovala celou jeho smečku. ,,Give me 5!'' Ozývalo se na celou jídelnu.

,,Ty Viollet, nevíš proč se tak retardovně zdraví pokaždé když se vidí?.'' Viollet jen nechápavě zakroutila hlavou, nasadila sluchátka a vytáhla svůj oblíbený dívčí román. Pozorovala jsem ji jak nadšeně si čte, vidličkou jsem se rejpala v jakési kaši.

Bum! Najednou jsem se ocitla na zemi, celá jídelna dostala záchvat smíchu, otočila jsem se a zamnou stál Stanley. ,,Podjela ti židle.'' Prohlásil vtipně a nahodil ten ďábelský úsměv. Viděla jsem Viollet jak vyndává sluchátka a lítostně se na mě kouká. Ucítila jsem bolest, zřejmě jsem si narazila kostrč, potlačila jsem slzu, nevím kde se ve mě vzalo tolik kuráže, stoupla jsem si a podívala se mu do obličeje, byla jsem u něj tak blízko, že jsme se skoro dotýkali nosem. ,,Tak hele, nevim co jsem ti provedla, nevim proč mě tak nenávidíš..jestli je to moji barou vlasů, mým dobrým prospěchem a jiným stylem oblíkání.. ale říkám ti, mám toho už sakra dost!'' Trochu jsem se pozastavila nad tím co jsem řekla. Otočila jsem se, všichni se koukali na nás, usmívali se... konečně jsem pro jednou cítila převahu. Stanley se pohrdavě usmál a řekl: ,,To bylo naposled co sis na mě otevřela hubu..'' A rychlým krokem odešel z jídelny.

Zaražená jsem si sedla ke stolu... ,,Zbláznila ses?! Víš co ti může udělat? On tě zničí Lilli!'' Vyjela na mě Viollet. Cítila jsem štěstí, ponížení, pocit viny, strach, nevěděla jsem co mám dělat, rozhodla jsem se Stanleymu po škole omluvit. Ale to byla sakra velká chyba...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nellolita nellolita | Web | 13. srpna 2011 v 15:12 | Reagovat

pekné

2 anis-diy anis-diy | Web | 14. srpna 2011 v 21:09 | Reagovat

napínavé :)), takové dementy typu Stanley fakt nenávidím, nejradši bych je zamlátila do země ...

3 Gloglo Gloglo | Web | 18. srpna 2011 v 17:28 | Reagovat

Víš.. máš pěknou zásobu, všechno, ale píšeš strašně zmateně a děj ubíhá strašně rychle. Když to o něco víc protáhneš, bude to zajímavější a lidi budou víc napnutý =). Neber to jako kritiku, je to rada =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama